Léčba syndromu suchého oka
Syndrom suchého oka je chronické onemocnění očního povrchu, které vzniká v důsledku nedostatečné tvorby slz, zhoršení jejich kvality nebo jejich zvýšeného odpařování. Slzný film hraje zásadní roli v ochraně a správném fungování oka. Jeho narušení může vést k poškození očního povrchu a rozvoji nepříjemných obtíží.
V současné době se s tímto problémem potýká stále více lidí, a to zejména v souvislosti s dlouhodobou prací na počítači, používáním digitálních zařízení, pobytem v klimatizovaných prostorách nebo přibývajícím věkem.
Jak se syndrom suchého oka projevuje?
Mezi nejčastější příznaky syndromu suchého oka patří pálení, řezání, svědění nebo pocit cizího tělíska v očích. Oči mohou být zarudlé, citlivé na světlo a pacienti často pociťují únavu očí, zejména při práci na počítači nebo při čtení. Typickým projevem je také kolísání kvality vidění během dne. V některých případech může docházet i k nadměrnému slzení, které je paradoxně reakcí oka na jeho nedostatečné zvlhčení.
Jaké jsou příčiny syndromu suchého oka?
Vznik syndromu suchého oka může mít řadu příčin. Mezi nejčastější patří:
- Digitální zátěž – dlouhodobé používání mobilních telefonů, práce na počítači nebo sledování obrazovek
- Prostředí – pobyt v klimatizovaných nebo vytápěných prostorách, suchý vzduch, vítr či znečištěné prostředí
- Operace očí – korekce zrakových vad, operace šedého zákalu nebo transplantace rohovky.
- Onemocnění a léky – některé infekce, autoimunitní onemocnění, cukrovka nebo užívání vybraných léků
- Nošení kontaktních čoček
- Věk a hormonální změny – například v období těhotenství nebo menopauzy
Diagnostika syndromu suchého oka
Diagnostika syndromu suchého oka zahrnuje vyšetření očního povrchu, kvality a stability slzného filmu i množství produkovaných slz. K hodnocení tvorby slz slouží například Schirmerův test, při kterém se pomocí speciálního proužku papíru měří množství vytvořených slz. Součástí vyšetření může být také posouzení funkce Meibomských žláz a případných změn na rohovce či spojivce. Výsledky vyšetření pomáhají určit příčinu obtíží a zvolit nejvhodnější léčbu.
Léčba syndromu suchého oka
Léčba syndromu suchého oka závisí na příčině a závažnosti obtíží. Jejím cílem je obnovit stabilitu slzného filmu, zmírnit příznaky a chránit oční povrch před dalším poškozením.
Konzervativní léčba syndromu suchého oka
Prvním krokem léčby bývá aplikace zvlhčujících očních kapek, tzv. umělých slz, které pomáhají doplňovat a stabilizovat slzný film. U výraznějších obtíží lze využít také zvlhčující gely nebo léčivé oční kapky na předpis, které pomáhají zmírnit zánět očního povrchu a podpořit jeho regeneraci. Součástí léčby mohou být také režimová opatření, úprava pracovního prostředí, hygiena očních víček nebo léčba přidružených onemocnění.
Léčba syndromu suchého oka pomocí Lacrifillu
Lacrifill představuje moderní možnost léčby syndromu suchého oka. Jedná se o biokompatibilní gel na bázi kyseliny hyaluronové, který se aplikuje v lokální anestezii do slzných kanálků. Po aplikaci omezuje odtok slz a pomáhá tak déle udržet přirozené slzy na povrchu oka. Díky tomu dochází ke stabilizaci slzného filmu, lepšímu zvlhčení očního povrchu a zmírnění obtíží spojených se syndromem suchého oka.
Výhody léčby Lacrifillem
- zvýšení množství slz na povrchu oka
- zlepšení stability slzného filmu
- úleva od příznaků syndromu suchého oka
- může snížit potřebu časté aplikace umělých slz
- rychlý ambulantní výkon
- šetrná a bezbolestná aplikace
- účinek léčby trvá až 6 měsíců
O vhodnosti léčby pomocí Lacrifillu rozhoduje lékař na základě výsledků vyšetření a posouzení konkrétní formy syndromu suchého oka.
